Kázání o. Jakuba na neděli 6. 12. 2020

2. neděle adventní – cyklus B

Iz 40,1-5.9-11; Žl 85,9ab+10.11-12.13-14; 2Petr 3,8-14; Mk 1,1-8

Bratři a sestry,

v poslední době se s velkou nadějí hodně mluví o vakcínách, které by konečně mohly zastavit současnou koronavirovou pandemii. Nechme teď stranou dohady o tom, jak moc může být očkování těmito vakcínami prospěšné, či naopak škodlivé. Asi všichni bychom se však shodli na tom, že kdyby se tu najednou skutečně objevila nějaká všem dostupná a stoprocentně spolehlivá látka proti COVIDu, neváhali bychom ji co nejdříve použít. S určitou nadsázkou můžeme říci, že jako propagátor takové látky stoprocentně účinné dokonce proti všem lidským nemocem se na scéně kolem roku 30 objevuje Jan Křtitel.

Jan, asketický poustevník z judské pouště, nekompromisně káže proti nákaze hříchu a jako lék proti této duchovní zhoubě lidstva nabízí obrácení a víru v přicházejícího Zachránce. Potvrzením upřímné touhy po obrácení a novém životě se pak pro Janovy posluchače stává křest pokání.

Janově výzvě se dostává překvapivé odezvy: přichází „celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé.“ Nabídka se setkává s poptávkou. Slovo o přicházející záchraně silně rezonuje v srdcích, která už dlouho po této záchraně prahnou. Národu, který už tak dlouho žije ve vyhnanství hříchu a smrti, svítá naděje, že bude konečně vysvobozen. Lidu, vnitřně tolik unavenému vlastní špatností a nepravostí, se konečně dostává útěchy.

My dnes, o 2000 let později, už žádného Zachránce nečekáme. Víme totiž, že už přišel, že je tady. Známe Ježíše Krista. Dnes už nemusíme přijímat symbolický křest, ale můžeme být ponořeni do křtu, který nás skutečně zcela obnoví a uzdraví. Přesto je však na místě, abychom ve svém srdci znovu a znovu objevovali a oživovali touhu po tomto našem Zachránci, abychom s ním upevňovali svůj vztah. A to je hlavním poselstvím této neděle.

Lidé kdysi s nadšením přicházeli k Předchůdci a nechávali se od něj křtít vodou. S oč větším nadšením bychom měli dnes přicházet my ke skutečnému Lékaři duše i těla, který má moc obnovit nás Duchem svatým? Lidé kdysi pokorně vyznávali své hříchy obyčejnému člověku, který sám nemohl odpouštět hříchy, ale jen hlásal blížící se odpuštění od Boha. S oč větším odhodláním bychom nyní my měli vyznávat své hříchy samotnému Božímu Synu, který má moc nás hříchů ihned zbavit?

Bratři a sestry, Ježíš sám je pro nás Lékem proti hříchu a smrti. Nepodléhejme ďáblovým dezinformacím a nebojme se jej přijmout. Jestliže někdo může skutečně zastavit duchovní pandemii zla v našich životech, pak je to jedině Kristus. Nebojme se proto proti hříchu aplikovat vakcínu svátosti smíření a často přicházejme k Pánu v Eucharistii. Právě tak dovolíme našemu Pastýři, aby si nás znovu vložil na ramena a aby nás nesl vstříc svému podivuhodnému království světla a pokoje.

o. Jakub