Kostel v Petrovicích

Stručná historie

Kostel v Petrovicích

Kostel sv. Petra a Pavla v Petrovicích u Jihlavy

Areál filiálního kostela sv. Petra a Pavla se nachází na severním okraji intravilánu obce Petrovice, na hraně poměrně strmého svahu nad údolím řeky Jihlavy.

Kostel představuje mimořádně autenticky dochovanou stavební památku, k níž však osud nebyl vždy zcela nakloněn. Vznik kostela sv. Petra a Pavla sahá zřejmě již do období první čtvrtiny 13. století. Nejstarší zdivo je ukryto zejména ve hmotě lodi kostela, kde se rovněž nachází kamenný portál armující boční vstup do lodi datovaný do období okolo roku 1250, zjevně druhotně osazený v rámci jedné z fází renesanční přestavby kostela. Petrovický kostel, procházel v následujících staletích řadou hodnotných přestaveb. Největších úprav se dočkal zejména v průběhu 16. a 17. století v rámci třech fází renesanční přestavby. Zájem o budování kostela byl způsoben úzkou vazbou na majitele beranovsko-puklického panství, kteří stavbu využívali jako hrobku. V interiéru kostela se tak dodnes zachoval mimořádně cenný soubor náhrobků šlechtických držitelů beranovsko-puklického panství.

Petrovice, přesto, že jsou dnes malou osadou s pouze 8 stálými obyvateli nacházející se na samém konci slepé silnice, v minulosti představovaly významné místní centrum ležící na významnější spojnici mezi Jihlavou a Lukami, která snad dále pokračovala k východu na Kamenicko a Měřínsko, kde rovněž vzniká krátce po polovině 17. století zájezdní hostinec.

První písemná zmínka, jenž sice nehovoří o zdejší sakrální stavbě, ale ve výčtu vsí uvádí také ves Petrovice pochází z roku 1318. Tato zmínka je obsažena v listině, která se sice do dnešní doby nezachovala, ale jejíž text známe z opisu, uloženém v arcibiskupském archivu v Olomouci. Původní dokument byl vydán českým králem Janem Lucemburským v Jihlavě dne 1. prosince uvedeného roku a potvrzuje výměnu zboží na jihovýchodě Moravy mezi Zlínem a Uherským Hradištěm – vsí Spytihněv, Topolná a Skalka – za jiné majetky na východním Jihlavsku. Konkrétně šlo o zboží ve vesnicích Beranov, Bradlo, Příseka, Puklice a Petrovice. Hlavními aktéry směny bylo olomoucké biskupství, zastoupené tehdejším biskupem Konrádem I, řečeným Bavor, a šlechticem Janem řečeným „de Grecia“ (pozn.: nikoliv anonymní Jan „z Řecka“, jak se často mylně uvádí v literatuře, ale jde v polatinštěné verzi o českého Jana „z Hradce“).

V Janových rukou však příliš dlouho tento statek nezůstal. Po jeho brzké smrti připadá puklicko-beranovský statek opět do vlastnictví krále Jana. Stalo se tak někdy před rokem 1327, jelikož již 27. ledna tohoto roku postupuje král toto zboží „svému věrnému“ Jindřichovi z Lipé, maršálkovi království českého, nazývaného ve své době také jako „první muž království“, což samo o sobě svědčilo o jeho významné společenské pozici. V listu se výslovně uvádí, že statek obdržel Jan jako odúmrť po zemřelém Janu z Hradce. Rozsah převáděných majetků je zde podrobněji stanoven; jednalo se o zboží Beranov, Bradlo, Příseka, Puklice, Petrovice, tedy vsi, nacházející se na Moravě u města Jihlavy, a jejich součástí byly blížeji nespecifikované dvory, mlýny, vody, rybníky, lesy a další náležitosti. V rukou pánů z Lipé zůstaly Beranov, Bradlo, Puklice, Petrovice i Příseka až do třicátých let 16. století, tedy celá dvě následující století. I když toto zboží členové rodu sami nespravovali, značně ovlivnili jeho další vývoj.

Kupříkladu od konce 15. století do své smrti roku 1525 držel od pánů z Lipé zdejší statek včetně Petrovic Jindřich Beránek z Petrovce. Po Jindřichově smrti si statky rozdělili jeho synové

Volf, Bedřich a Isidor, přičemž Volf Beránek z Petrovce získal Příseku s příslušenstvím, které však není blíže rozvedeno, krátce nato zemřelý Bedřich zdědil Puklice s tvrzí a dvorem a pusté Petrovice a poslední Isidor Beranov, Bradlo, dvůr v Jeclově a dva rybníky, jeden pod Přísekou a druhý mezi Přísekou a Puklicemi. Isidorův díl spolu s Bedřichovým zbožím získal nakonec jiný jihlavský měšťan František Hordar.

Za Jana z Lipé byl v roce 1533 propuštěn Velký Beranov, Brádlo, Puklice, Jeclov a pusté Petrovice s farním patronátem z léna Františku Hordarovi z Puklic, který vzal v roce 1535 svého otce Wolfganga Hordara na Puklice ve spolek. Za Hordarů z Puklic dochází ve třech etapách k rozsáhlé renesanční přestavbě zřejmě značně zchátralého kostela. V rámci jednotlivých etap došlo k zaklenutí lodě, stavbě kůru, přestavbě věže či dostavbě boční předsíňky. Po smrti Františka Hordara zpravoval oba statky zpočátku starší syn Pavel Hordar. K prvnímu statku patřily Puklice s místní tvrzí a dvorem, zpustlá víska Petrovice s opuštěnou tvrzí a obnoveným kostelem a ves Bradlo na opačném břehu řeky včetně jedné usedlosti v Jeclově, zatímco druhý beranovský statek se sestával pouze ze samotného Beranova se starou opuštěnou tvrzí a zpustlého dvora. K rozdělení dědických podílů došlo až před rokem 1579.

Samotné Petrovice byly obnoveny až na počátku 17. století.

Hordarové z Puklic drží zdejší statky až do třetí čtvrtiny 17. století, kdy je za 9.151 zlatých rýnských získává Jakub Manuel z Tümmeln. Krátce poté přechází puklický statek na Viléma Karla Wedderburna z Dundee (+1687), pocházejícího z poměrně málo známého, avšak významného rodu. Vilém Karel byl ženat s Uršulou Salomenou Griessler z Griesslau (+1691). Po jeho smrti v roce 1687 se statku ujímá jejich jediný syn Josef František Wedderburn z Dundee (+1731). Od roku 1731 drží puklický statek František Adam Grissler z Griesslau. Po jeho smrti se panství ujala jeho žena Marie Kateřina Říkovská z Dobřic, po které panství přebírá její neteř Maxmiliána Malovcová z Malovic. Za Maxmiliány Malovcové dochází v roce 1777 k menším opravám petrovického kostela, přičemž dochází k přestavbě (nikoliv pouze nástavbě, jak je mnohdy mylně uváděno) panské oratoře nad sakristií a jsou pořízeny nové varhany. Syn Maxmiliány, Jan Malovec z Malovic, prodává panství v roce 1807 Ottu Skrbenskému z Hříště. Poté drží Puklice jeho syn Otto mladší Skrbenský z Hříště.

V roce 1878 se majitelem statku stává Karel, hrabě z Blankensteinu. Jeho syn Jan prodává v roce 1892 velkostatek za 141 000 zlatých Miloslavu Peškovi. Z donace majitele velkostatku Peška jsou v roce 1903 pořízeny nové varhany, částečně snad využívající prvky původního nástroje z roku 1777. Poslední úpravy probíhají před rokem 1910, kdy je v interiéru kostela položena nová dlažba.

V letech 1946 až 1948 vystavěn v Puklicích ze staré vrchnostenské sýpky nový kostel nesoucí zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie. V této době ztrácí petrovický kostel svůj význam a zůstává de facto až do současnosti bez využití. Využíván je pouze hřbitov kolem kostela.

V roce 2018 bude v rámci první etapy citlivé rehabilitace památky provedena oprava střechy věže kostela. V letech 2017 až 2018 je dále realizováno zpracování stavebně historického průzkumu.

Popis kostela

Samostatně stojící jednolodní orientovaná stavba, na jihovýchodě ukončená polygonálním závěrem, na severozápadě zakončená čtyřbokou věží umístěnou zhruba v ose průčelí. Věž, zakončená cibulovou střechou s lucernou, má plasticky armovaná nároží. Při jihozápadním průčelí je při bočním vstupu umístěna předsíňka, jejíž vstupní průčelí je završeno vysokou renesanční atikou se třemi slepými arkádami, ukončenou cimbuřím. Při severovýchodním průčelí obdélná dvoupodlažní přístavba sakristie s oratoří.

Loď a presbyterium zastřešeny sedlovou střechou, nad závěrem presbyteria zvalbenou. Patrová přístavba sakristie s oratoří zastřešena pultovou střechou. Předsíňka bočního vstupu zastřešena sedlovou střechou.

Interiér kostela je z podstatné části klenutý. Loď kostela je zaklenuta renesanční křížovou klenbou s žebry o dvou polích. Při severozápadní stěně je vystavěn kůr s bočním schodištěm, valeně podklenutý. Loď je v severozápadní stěně valeně zaklenutým širokým průchodem otevřena do přízemí věže. Loď s presbyteriem spojuje hrotitý vítězný oblouk. Presbyterium zaklenuto v přední části valenou klenbou renesančního stáří, v závěru pak snad ještě žebrovou klenbou gotického stáří. Při pravém okraji severovýchodní stěny dvojice sanktuárií (starší gotické, mladší renesanční). Ve vyšší úrovni severovýchodní stěna presbyteria otevřena širokým segmentově završeným okenním otvorem směřujícím do panské oratoře. Sakristie, jenž je přístupná pravoúhlým otvorem, prolomeným v levé polovině severovýchodní stěny presbyteria, je zastropena valenou klenbou, pročleněnou nad vstupem širokou trojúhelnou výsečí. Oratoř v patře objektu je plochostropá, zastropená prkenným bíle olíčeným podhledem. Interiér oratoře je přístupný po vnějším schodišti, vedeném při severovýchodním průčelí lodi. Schodiště, které se do dnešních dnů nezachovalo, bude v rámci probíhající postupné rekonstrukce kostela obnoveno. Předsíňka bočního vstupu zaklenuta křížovou klenbou s výraznými maltovými hřebínky. Při pravém okraji severovýchodní stěny je prolomen boční vstup do lodi kostela, armovaný hrotitým kamenným ostěním. Věž v úrovni přízemí sklenuta valenou klenbou. Následující výškové úrovně věže plochostropé, završené trámovými stropy. Jednotlivá podlaží jsou zpřístupněna pomocí dřevěného schodiště. Vyšší úrovně věže jsou přístupné vstupním otvorem z kůru. Z úrovně třetího patra věže je pak přístupný půdní prostor nad lodí a presbyteriem. V posledním, třetím patře věže umístěna zvonová stolice s jedním zvonem.

Náhrobky

V interiéru kostela se nachází soubor kamenných a litinových náhrobků majitelů zdejšího panství.

Presbyterium

kamenný náhrobek (František Hordar z Puklic a na Beranově /+1550/, spolu s dcerou Kateřinou /+1552/), umístěný v podlaze pod vítězným obloukem

kamenný náhrobek (Pavel Hordar z Puklic a na Beranově, spolu s manželkou Apolenou Doupovcovou z Doupova), umístěný při levém okraji jihovýchodní stěny presbyteria

Loď

kamenný náhrobek (Kryštov Blekta z Outěchovic a na Beranově, s první manželkou /?/ a druhou manželkou Apolenou Hordarovou z Puklic), umístěný v lodi kostela u kůru

náhrobek s výklenkem a sochou Immaculata (Anna svobodná paní Skrbenská, rozená hraběnka Cavrini /+1851/ spolu s manželem Otto svobodným pánem Skrbenským /+1860/), umístěný při pravé polovině severovýchodní stěny lodi

náhrobek (Issabela svobodná paní Skrbenská /*1858 až +1859/, umístěný ve zdi v pravé polovině severovýchodní stěny lodi

náhrobek (Jaroslav svobodný pán Skrbenský /*1862 až + 1866/, umístěný ve zdi v pravé polovině severovýchodní stěny lodi

náhrobek, litinový s křížem (Rosa hr. Cavrini /+1832/ ), umístěný při pravé polovině severovýchodní stěny lodi

náhrobek, litinový (Ludovika svobodná paní Skrbenská /+1858/)

Vypracoval: Jiří Niesyt, Regionální muzeum Horního Pooslaví

(Na výše uvedený text se vztahují autorská práva. Pro jakékoliv použití je nezbytný písemný souhlas autora.)

Kudy do Petrovic

Petrovice jsou komunikačně propojeny pouze s nedalekými Puklicemi (2,6 km), a to silnicí III/4052, která zároveň v Petrovicích končí.

Petrovicemi prochází turistická trasa Puklice – Luka nad Jihlavou (žluté značení) a cyklostezka č. 162 (Jihlava – Dolní Smrčné – Bransouze – Třebíč), v údolí pod kostelem pak cyklostezka č. 26 (Jihlava – Třebíč – Raabs).

Údolím pod kostelem prochází hlavní železniční trať č. 240 (Jihlava – Brno), s nejbližší vlakovou stanicí v Lukách nad Jihlavou.

Komentáře nejsou povoleny.