Kázání o. Bohdana na neděli 13. 12. 2020

Znamení času

3. neděle adventní

Znamení času jsou různá, milosrdný Bůh dává vědět lidem své záměry. A chceme-li znát něco charakteristického pro tato Božích znamení, mohu s bolestným vědomím říci, že lidé, kterým jsou určena, si jich buď vůbec nevšimnou, nebo je povýšeně přehlížejí a odporují Božímu milosrdenství. I když Izraelité zřetelně a přesvědčivě poznali Boží ochranu při průchodu Rudým mořem, ztrpčovali pak Mojžíšovi život, jak jen mohli – třeba vzpomínkami na plné hrnce v zemi, kde byli otroky. I když Kristus přesvědčivě dokonal své dílo na kříži – země se třásla, skály pukaly a mrtví vstávali z hrobů, stejně pak pronásledovali Židé jeho učedníky a vodili je na popraviště. Namítnete mi, že to nebyli zdaleka všichni. Nebyli, máte pravdu. Ale nejvíce bylo těch, kteří vůči těmto znamením zůstali lhostejní. Vždy jen málo bylo těch, kteří Boží znamení přijali s otevřeným srdcem a podle nich usměrnili svůj život.

Koronavirus – je to Boží znamení, nebo ne? Jedna stařenka mi řekla, že je to Boží trest na lidstvo. To se mi nezdá: kdyby nás, lidi této doby, chtěl Bůh opravdu trestat, byl by Covid 19 trest směšně nízký. Je to tedy Boží znamení? Co by nám mělo říci? Co by mělo říci lidem, kteří opustili Boha, a své naděje vkládají do světa, do lidí? Vždyť se jim daří dobře, mají všechno, co potřebují k životu, a navíc nadbytek zábavy. Co se starat o to, zda ten virus opravdu utekl z laboratoře a že v těch laboratořích jsou zárodky nemocí schopných kosit lidi ve velkém? „Nestraš nás“, řeknete. Já nechci strašit, ale realita světa je taková. Spoléhat jen na lidi – je to rozumné? Vždy jen málo bylo těch, kteří Boží znamení přijímali otevřeným srdcem a ochotou podřídit se tomu, k čemu je dobrý Bůh ve své lásce vyzývá. I dnes Syn Boží stojí u zpuchřelých dveří našich srdcí a vytrvale na ně klepe. Kdo mu otevře? Řeknete mi: „Možná je dobře, že jsou ty dveře zpuchřelé, rozpadnou se samy.“ „Kdyby to Pán Bůh dal“, odpovídám, „ale jak to dopadne, jsou-li ta srdce už zpuchřelá celá?“

Nechme bádání o Božích znameních, vždyť celý svět je sám Božím znamením. A zamýšlíme-li se nad tímto časem, který právě prožíváme, můžeme si zcela reálně říci, že je to čas k zamyšlení: utichla spousta zábav a děti i mládež nemusí do školy, všichni mají času dost. Využijme tedy tohoto času a obraťme se s důvěrou k Bohu, vždyť: „Nad námi mocná jeho milost a věrnost Páně navěky“, jak nám připomíná žalm 116. Prosme jej o milost světla do zatemněné mysli dnešního člověka. Bůh je ve své lásce věrný nám, lidem, i když jsme nevěrné pokolení. Jemu svěřme v důvěře životy svoje i těch ostatních – a nebojme se! Strach je dílo ďáblovo. Jsme v náruči Boží a nemáme se čeho bát. Máme třetí neděli adventní, mše sv. je otevřena antifonou z listu sv. Pavla: „Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Pán je blízko!“ (Flp 4, 4)

o. Bohdan