Kázání o. Jakuba na neděli 11. 4. 2021

2. neděle velikonoční – cyklus B

Neděle Božího milosrdenství

Sk 4,32-35; Žl 118,2-4.16ab+17-18.22-24; 1 Jan 5,1-6; Jan 20,19-31

Bratři a sestry,

při jedné z cest jsme spolu s přáteli potkali v čekárně brněnského hlavního nádraží zvláštního muže. Možná to nebyl úplně bezdomovec, ale v každém případě bylo vidět, že na tom není moc dobře. Řeklo by se: To není na nádraží nic až tak zvláštního. Tento muž se ale pochvíli sám od sebe rozpovídal a začal nám vyprávět svůj příběh. Mluvil o mnoha věcech, jedna nás ale zvlášť zasáhla: Mluvil o tom, že si kdysi se ženou adoptovali syna. Ten ale, když vyrostl, začal mít velké problémy, nadělal obrovské dluhy a dokonce skončil ve vězení. Náš nový spolucestující z toho byl samozřejmě nešťastný. Uzavřel však s naprostou rozhodností: „Já se ho ale nevzdám! Je to přece můj syn. Nikdy se ho nezřeknu!“ – Bratři a sestry, to je milosrdenství otce: zůstává věrný
a miluje, i když jeho dítě selže.

Tato neděle, Neděle Božího milosrdenství, nám připomíná, že podobně s námi jedná i náš Pán. Hospodin nás přijímá za své adoptivní děti, křtem nám dává podíl na svém jménu a učí nás oslovovat jej „Otče“. A nikdy se nás nezřekne. Nikdy nevezme své slovo zpět.

Toto nám názorně ukazuje i dnešní evangelium: Učedníci selhali. Skoro všichni Ježíše opustili, jeden jej dokonce přímo třikrát zapřel. Kristus k nim však znovu jde. Znovu se s nimi touží potkat. Znovu jim touží být blízko. Místo výčitek, místo náznaku zklamání říká: „Pokoj vám!“

Ježíše nemůže odradit ani tvrdohlavost učedníka žádajícího důkazy místo slov. Ani na Tomáše se Pán nedívá s výčitkami, ale otevírá mu svoji náruč a říká: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“

Bratři a sestry, to je náš Bůh: Bůh věrný navzdory vší naší nevěrnosti. Bůh věřící v nás, i když my už skoro vůbec nevěříme v Něj. To je náš Bůh: Bůh otvírající doširoka svoji náruč, Bůh s probodenýma rukama i nohama, Bůh s ránou v srdci.

Ten, kdo se zcela vydává a riskuje nepřijetí své lásky, může pro dnešní svět vypadat jako blázen. Ten, kdo je blízko zrádcům a odpadlíkům, kteří si to vůbec nezaslouží, může vypadat jako hlupák, co si neumí spočítat výhodnost svého počínání. – Právě taková je ale tvář našeho Boha: Dá se do ní snadno plivnout a snadno se jí dá vysmát. Náš Bůh ale prostě nemůže jinak: Copak by mohl Otec opustit své milované děti?

A tak, bratři a sestry, dnes, ale nejen dnes, skutečně celým svým životem „děkujme Hospodinu, neboť je dobrý, [děkujme za to, že] jeho milosrdenství [k nám] trvá navěky.“

o. Jakub