Kázání o. Jakuba na neděli 14. 2. 2021

6. neděle v mezidobí – cyklus B

Lv 13,1-2.45-46; Žl 32,1-2.5.11; 1Kor 10,31 – 11,1; Mk 1,40-45

Bratři a sestry,

jen Pán Bůh ví, proč je v naší české společnosti tak silná nedůvěra k veřejným institucím. Někteří říkají, že se to snad s námi vleče už od dob, kdy byly naše země spravovány z Vídně. V každém případě jsme my Češi a Moravané pověstní svou tendencí hledat kličky v zákonech a obcházet v podstatě jakýkoli systém.

Mohlo by se zdát, že takovým protisystémovým rebelem byl do značné míry i Ježíš. Někdy máme sklon vidět Krista jako toho, kdo jednoduše převálcoval původní starozákonní předpisy
a nic nedbal na náboženské či politické autority své doby. Někteří rádi zdůrazňují, že Ježíš byl ten, kdo zas až tak úplně nedodržoval sobotní sváteční klid, odbýval půst, stýkal se s lidmi
s pochybnou pověstí, rád si poseděl u dobrého jídla a pití a vůbec si nedělal hlavu s pravidly, která naopak velmi přísně dodržovali farizeové.

V dnešním úryvku evangelia ovšem najdeme velmi jasný důkaz, že tomu tak rozhodně nebylo. Když Kristus vykoná zázrak a zbaví malomocného jeho choroby, přísně mu nařizuje, aby udělal přesně to, co předepisuje Mojžíšův Zákon: „Jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš.“ Ježíšovi velmi záleží na tom, aby tehdejším předpisům bylo učiněno za dost.

Možná si řekneme: Co to má společného s námi a s naší současnou situací? Možná si řekneme, že ale my přece nechceme být jen poslušní hodňouskové a že přeci jsou situace, kdy je nutné se ozvat a rebelsky se postavit proti systému. Možná by ale stálo za to se ve svých reakcích inspirovat tím, jaký je Kristus doopravdy

Pán Pánů a Král králů, ten, který má k dispozici celé legie andělů, Nejvyšší Velekněz a Čistota sama, tento Mesiáš se už od útlého dětství v mnoha ohledech podřizuje platným předpisům,
i když by mu to vzhledem k tomu, kým je, nemuselo být zapotřebí. Už jako dítě přijímá obřízku
a jako prvorozený je v souladu se Zákonem představen v chrámě. Ve dvanácti letech sice poprvé prohlásí, že si je vědom svého božského původu, avšak i nadále je ochoten poslouchat oba své pozemské rodiče. Platí předepsané daně a respektuje dokonce i cizí římské úřady. Přináší nové učení s velikou mocí, a přece trvá na tom, že nepřišel Mojžíšův Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17) Přináší zásadní změny, a přesto nepůsobí chaos a rozvrat stávajícího systému.

Bratři a sestry, snad právě v tomto bychom mohli vidět inspiraci pro naši současnou dobu. Jistě je nám už těsno v krunýři stále nových protipandemických opatření. Jistě máme tisíc důvodů být naštvaní a ostře útočit na zodpovědné politiky. Jako křesťané bychom to však měli být schopní dělat v Kristově duchu: na prvním místě se ptát v modlitbě nebeského Otce, co konkrétně od nás v tuto chvíli vlastně žádá, mimo to se snažit hledět na druhé s láskou, a to i na naše nepřátele,
a především dát pravdě dostatek času, aby se mohla prosadit. Pouhé rozvracení a boření systému nemůže vést k ničemu dobrému. Je pravda, že Kristova strategie měnit systém zevnitř a trpělivě čekat na příhodnou dobu se nám může zdát zdlouhavá a příliš namáhavá. Věřme ale, že kdyby to nebyla ta nejlepší strategie, jak spasit svět, náš Pán by si ji určitě nevybral.

o. Jakub