Kázání o. Jakuba na neděli 14. 3. 2021

4. neděle postní – cyklus B

2Kron 36,14-16.19-23; Žl 137,1-2.3.4-5.6; Ef 2,4-10; Jan 3,14-21

Bratři a sestry,

když jde někdo na operaci očí, musí si pak většinou nějakou dobu chránit oči před příliš silným světlem. Podobně ten, který se dlouho pohyboval v temném prostředí, si musí na světlo postupně zvykat. V duchovním životě to může být podobné.

Máme za sebou v podstatě polovinu postní doby. Máme za sebou 22 dní, kdy jsme byli opakovaně povzbuzováni slovy Písma k obrácení a k pokání vyjádřenému modlitbou, postem
a skutky lásky. V dnešním úryvku evangelia jsou pak oči našeho srdce opět vystaveny zářícímu světlu Boží lásky: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný,
kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Co s námi dělá tato věta? Jaká hnutí v nás probouzí?

Jestliže vůbec nic, je dost možné, že náš duchovní zrak je dosud zakalený a že jsme ještě pořád duchovně slepí. První polovinu postu jsme asi příliš dobře nevyužili. Máme ale před sebou ještě pořád další necelé tři týdny, kdy to můžeme napravit.

Pokud někomu tato věta přijde jako prázdné klišé a jako sladké řečičky o  něčem, co se stejně skutečného života nijak netýká, pak je bohužel dost možné, že takovýto člověk patří k těm,
o nichž evangelium říká, že páchají zlo, nenávidí světlo a nejdou ke světlu, aby jejich skutky nebyly odhaleny. Cesta takovýchto lidí je temná a nemíří ke šťastné budoucnosti. Stále ale zůstává naděje, že se i na nich oslaví Boží milosrdenství zvláštním darem obrácení.

Pokud však pohled na Boha, který dává svého jediného Syna, aby nás zachránil, zasahuje naše nitro a vzbuzuje v nás směs vděčnosti, soucitu, bolesti a studu nad hříchy, kterými jsme přispěli ke Kristově smrti, potom je to známkou, že naše dosavadní postní snažení je účinné. Nadcházející týdny postu a Velikonoc jsou nám pak dány, abychom s hlubokou vděčností stále více a více zakoušeli sílu té lásky, která se sděluje druhým až do krajnosti a která tak smrt mění v život.

Jen svatí v nebi mohou říci, že v nich pohled na vydávajícího se Boha vzbuzuje pouze radost
a nic než radost. Neboť jen ten, kdo vstoupil do plnosti života, má zrak svého srdce skutečně beze zbytku uzdraven.

Každý z nás, bratři a sestry, sám nejlépe ví, do které z uvedených skupin asi patří. Světlo Boží lásky září všem stejně, ale odpověď na něj závisí jen a pouze na čistotě našich srdcí. Nepromarněme příležitost této požehnané doby.

Spolu s žalmistou tak můžeme dnes a každý den znovu prosit: „Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti.“ (Žl 51,12)

o. Jakub