Kázání o. Jakuba na neděli 23. 5. 2021

Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus B

Sk 2,1-11; Žl 104,1ab+24ac.29bc-30.31+34; 1Kor 12,3b-7.12-13; Jan 15,26-27; 16,12-15

Bratři a sestry,

když se člověk přistěhuje na nějaké nové místo, zdá se mu tam zpočátku mnoho věcí zvláštních: ulice a cesty jsou pro něj neprostupnou džunglí, místní názvy pro něj nejsou víc než podivná seskupení hlásek a rytmus života na něj působí nezvykle. Jakou radost pak ale má takový člověk, když posupně chápe logiku nového místa i vnitřní zákonitosti jeho uspořádání. Najednou se ukazuje, že to, co se zdálo být chaosem, v sobě ve skutečnosti nese jakýsi vlastní řád.

Snad nějak takto můžeme chápat působení Božího Ducha, který – jak nám slibuje Ježíš – nás postupně uvádí „do celé pravdy“. Každý z nás přichází do života tak trochu jako cizinec a přistěhovalec. I když o tom možná vůbec tak nepřemýšlíme, svět a jeho zákonitosti objevujeme jen velmi pozvolna. Krok za krokem se učíme, co s čím souvisí. Jen postupně se dozvídáme skryté vazby mezi jednotlivými jevy, které nás obklopují. Občas se nám rozsvítí a můžeme si říct: „Aha! Tak takhle to je! Zase su o něco míň hloupej.“

Pán Ježíš mohl jistě na své učedníky a učednice vyklopit naráz celý balík duchovního poznání. Mohl říct: „Tak, tady to máte a nějak si to přeberte.“ Dobře ale věděl, že my lidé jsme schopní vstřebávat zážitky jen postupně, a proto před svým odchodem na nebesa neřekl učedníkům hned všechno, ale slíbil jim, že je bude postupně osvěcovat působením svého Svatého Ducha.

Proto také má smysl slavit slavnost Seslání Ducha svatého každý rok, znovu a znovu. Právě proto má smysl prosit pořád dokola o dary Ducha svatého, a to třeba každý den. Stále znovu nás totiž Pán zve, abychom se více otevírali Božímu Duchu s nadějí, že s každým Jeho novým vylitím pronikne Boží milost zase o něco hlouběji do naší duše.

Ostatně, je to jako se zaléváním květin. Asi všem je nám naprosto jasné, že nestačí na začátku sezóny si prostě pěkně sednout, vzít si tužku a papír, spočítat si, kolik litrů vody za celou sezónu bude náš záhon potřebovat, pak to tam všechno naráz napumpovat a říkat si, že máme hotovo. Víme, že zalévat je třeba stále znovu po přiměřených dávkách. Podobně naše duše potřebuje stále nový přísun Ducha svatého skrze modlitbu, skrze četbu Písma svatého a skrze slavení svátostí. Jedině tak může Boží život v nás růst.

Bratři a sestry, ze srdce tedy nyní můžeme poděkovat Duchu svatému za všechno, co už nám
o nás a o světě dal pochopit a že nás stále znovu uvádí „do celé pravdy“. A zároveň můžeme dnes znovu vykročit do našeho života s touhou den co den čerpat sílu z Jeho pramenů, a tak postupně růst a zrát do krásy.

o. Jakub