Kázání o. Jakuba na neděli 3. 1. 2021

2. neděle po Narození Páně
Sir 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12); Žl 147,12-13.14-15.19-20;
Ef 1,3-6.15-18; Jan 1,1-18

Bratři a sestry,
snad každý z nás při nějakém rozhovoru zažil, že ten druhý mluvil a mluvil, ale my pořád ne a ne pochopit, co nám vlastně chce říct. Někdy máme sto chutí říct nějakému mluvčímu: „Tak už se konečně vymáčkni!“ Jindy si možná naopak myslíme, že si s tím druhým rozumíme, a přitom mluvíme jeden o koze a druhý o voze. V každém případě máme vždycky všichni velkou radost, když se nám v naší komunikaci podaří konečně navázat spojení a dojde ke vzájemnému porozumění. A právě jako oslavu navázání přímé linky mezi Bohem a lidmi nám pak líčí Vánoce také čtení, která jsme právě slyšeli.

Evangelium podle Jana ve své úvodní slavnostní písni (v tzv. prologu) možná trochu překvapivě opěvuje Ježíše Krista jako věčné Boží Slovo. Může nám to připadat jako příliš složitá filosofie. Ve skutečnosti to má ale docela praktický význam: Bůh se konečně naplno vyslovil. Po mnohých staletích námluv mezi Stvořitelem a světem zaznívá jasné Slovo, ve kterém Bůh jasně
a srozumitelně pojmenovává své vnitřní tajemství. Jasně a konkrétně říká: „Miluji vás z celého srdce.“

Boží Slovo v Ježíši Kristu ale nezní jenom jako zvuk, jako tomu bývá u našich lidských slov, ani není jenom napsaným obrazcem, ale stává se živým příběhem. Ježíš sám je Božím Slovem. To znamená: On celým svým životem, tím, jaký je, jak se chová, co říká a co dělá pro druhé, vypráví o tom, jaký je vlastně Bůh.

My lidé bychom si sami bez Ježíše asi jen těžko představili Boha, jako milosrdného Otce, který odpouští a který nám úplně zadarmo nabízí záchranu a věčný život. Asi jen těžko bychom si troufli prosit Boha bez toho, aniž bychom mu za to mohli něco nabídnout. Bez Krista bychom si asi jen těžko uměli představit, jaký Bůh je, anebo bychom si to představovali úplně špatně. Ale od té doby, co se Boží Slovo „stalo tělem a přebývalo mezi námi,“ se máme čeho chytit.

Evangelista přímo říká: „Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.“ Boží slovo této neděle nám tak připomíná, že o Vánocích se můžeme radovat nejen z narození toho, který nás vysvobodil ze hříchu a ze smrti, ale také
z příchodu toho, který nám konečně konkrétně a hmatatelně předvedl, jaký je náš neviditelný Bůh.

Kéž nám tedy pohled na Ježíše, ve kterém nám Bůh o sobě vypráví úplně všechno, pomůže otevřít také naše srdce k pravdivějšímu a upřímnějšímu sdílení s Bohem.

o. Jakub