Kázání o. Jakuba na neděli 9. 5. 2021

6. neděle velikonoční – cyklus B

Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žl 98,1.2-3ab.3cd-4; 1Jan 4,7-10; Jan 15,9-17

Bratři a sestry,

asi nás ani nepřekvapuje, že každá druhá písnička v rádiu je o lásce nebo o vztazích. Téma lásky inspiruje umělce takřka všeho druhu již odpradávna. Kdybychom ale měli přesně říct, co to vlastně láska je, museli bychom se nad tím nejspíš pořádně zamyslet.

V druhém čtení jsme dnes slyšeli slavnou větu: „Bůh je láska.“ A v úryvku evangelia zase Pán Ježíš říká: „Zůstaňte v mé lásce,“ a:  „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ Zdá se tedy, že odpověď na otázku: Co je to láska? se blíží odpovědi na otázku: Kdo je to Bůh? A právě proto je tato odpověď tak obtížná. Když ale v duchu Kristových slov odhalíme tajemství Boží lásky k nám, pak budeme schopni také lépe prožívat naši lásku k druhým. Co se tedy můžeme dozvědět z lásky Boží o lásce vůbec?

Častým argumentem pro ukončení nějakého dlouhodobého vztahu bývá věta: „Už mi to nic nedává.“ – „Už mě to nenaplňuje.“  Otázka ovšem zní: Je opravdu láska to, co nás má vždy a za všech okolností naplňovat? Když Pán Ježíš na kříži ukázal svoji lásku k nám až do krajnosti, nejspíš ho to v tu chvíli taky moc nenaplňovalo. Slyšíme ho, jak volá: „Žízním!“ (Jan 19,28)
a „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mk 15, 34 a Mt 27,46) Vidíme tedy, že pravá láska může existovat, i když člověk prožívá pocit nenaplněnosti a odloučenosti.

Jindy lidé obhajují svůj rozchod slovy: „Přestalo to mezi námi fungovat. Už si nerozumíme“ – Opravdu ale můžeme říci, že Pán Ježíš na kříži ve vztahu k nám lidem prožíval porozumění a harmonické souznění? Zdá se tedy, že ani neporozumění, nepřijetí a nesoulad nemůže pravou lásku zastavit.

Konečně někteří říkají, že je třeba opustit vztah, protože nás už tento vztah nikam neposouvá.
I zde ale musíme oponovat láskou Kristovou: Vždyť my ubozí tvorové jsme také nemohli nic přidat k dokonalosti Božího Syna, a On nás i přes to nepřestává milovat.

Při pohledu na milujícího Krista tedy zjišťujeme, že pravá láska je daleko hlubší a daleko trvanlivější, než jak si lásku běžně představujeme. Pán Ježíš nám ukazuje, že je možné milovat
i tehdy, kdy to mnozí jiní vzdávají. Právě toto nám dnes může být velkým povzbuzením: I když někdy v našich vztazích můžeme zažívat velmi těžké a bolestné chvíle, nemusí to nutně znamenat, že naše láska zemřela nebo nás opustila. Pán nám sám na sobě ukazuje, jak ostatně čteme i ve známé Velepísni lásky od sv. Pavla, že pravá láska nikdy nepropadá zoufalství
a všechno vydrží. (Srov. 1Kor 13,7)

A tak dnes, bratři a sestry, můžeme Pánu Ježíši znovu poděkovat za jeho lásku. Můžeme mu poděkovat za to, že nás miluje daleko větší láskou než tou, o které se zpívá v rádiu, a že i nám tak vlévá novou sílu milovat, a to dokonce i tam, kde se to zdá lidsky takřka nemožné.

o. Jakub