Kázání o. Jakuba z 26. 12. 2020

Sátek sv. Štěpána, prvomučeníka

Sk 6,8-10; 7,54-60; Žl 31,3cd-4.6+8ab.16bc-17; Mt 10,17-22

Kdosi napsal, že Vánoce bychom ze všeho nejvíce mohli přirovnat k vylodění v Normandii.[1] Možná se nám, bratři a sestry, toto přirovnání svátků narození Krista ke krvavé bitvě mezi spojenci a nacisty na březích Atlantiku v roce 1944 bude zdát trochu překvapivé, ale věřme, že přesto je na místě.

Spojenecká operace známá jako „Den D“ znamenala zásadní zvrat v průběhu druhé světové války. Tímto dnem začalo osvobozování Evropy od nacistické diktatury. Toto vítězství však muselo být zaplaceno krví.

Podobně také narození Krista znamená počátek našeho vykoupení z područí hříchu a smrti. Víme však, že osvobozovací boje s Nepřítelem dosud probíhají a budou probíhat a že i zde je vítězství vykupováno krví – a to dokonce krví Božího Syna.

Že Vánoce nejsou jen radostná idylka, nám ostatně připomíná i dnešní svátek svatého prvomučedníka Štěpána. Boj o dobro něco stojí a vyžaduje od člověka úplné nasazení – a to třeba až k oběti nejvyšší.

Nenechme se tedy, bratři a sestry, jen tak snadno zastrašit odporem Nepřítele. Spíš naopak: Spolu s Kristem a s jeho svatými se s o to větším odhodláním i my den co den dávejme
znovu a znovu do boje za lepší svět.


[1] Srov. myšlenky z příspěvku R. D. Josefa Peňáze zveřejněného 22. 12. 2020 na facebookovém profilu https://www.facebook.com/josef.penaz.3.