Kázání o. Jakuba z Popeleční středy 2021

Popeleční středa

Jl 2,12-18; Žl 51,3-4.5-6a.12-13.14+17; 2Kor 5,20 – 6,2;
Mt 6,1-6.16-18

Bratři a sestry,

poslední dny nám mohly připomenout, jak velký je rozdíl jet autem po pevném a suchém povrchu a podkluzovat na sněhu či ledu. Když začnou kola auta podkluzovat, je pro řidiče vždycky velkou úlevou moment, kdy se auto konečně „chytne“ a rozjede se tam, kam má.

Také v životě hledáme mnohdy složitě stabilitu. Snažíme se získat oporu u svého okolí. Děláme si starosti s tím, jak nás vidí druzí. Někdy se trápíme, protože si připadáme nedocenění. Jindy nás rozčiluje, že jsme byli špatně pochopeni. Někdy si opravdu připadáme, jako bychom se hrabali na místě do kluzkého svahu.

Postní doba, do které právě vstupujeme, pro nás však má jasnou zprávu: Obraťte se k Bohu! Opřete se znovu o pevný základ, kterým je Hospodin. „Smiřte se s Bohem!“ Nespoléhejte už na kluzké a nestabilní povrchy lidského mínění, ale postavte svůj život na pevnou půdu, kterou je náš nebeský Otec.

Proto nás také Pán Ježíš v dnešním úryvku evangelia varuje před pokrytectvím. Varuje nás před konáním dobrých skutků okázale před lidmi. Varuje nás před tím konat dobro jen proto, „že se to má“ a „že se to od nás očekává“. Varuje nás před modlitbou, kterou konáme jenom pro to, abychom se předvedli před druhými a jenom abychom si vybudovali dobrou pověst. Varuje nás před postem, kterým se snažíme strhnout pozornost jen a jen na sebe. Pán nám znovu ukazuje, že jedinou skutečně stabilní vrstvou v našem životě je náš „Otec, který je ve skrytosti“ a „který vidí i to, co je skryté.“

Když si tedy dáváme sypat na hlavu popel a slyšíme před tím slova: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš,“ můžeme v tom vidět nejen připomínku naší křehkosti a pomíjivosti, ale může za tím slyšet také výzvu k tomu, abychom se znovu vrátili na počátek, znovu si uvědomili, kdo nás stvořil a kdo nás drží při životě. Můžeme v tom vidět výzvu znovu rozbít všechny krusty falešných lidských ohledů, které postupem času obalily naše srdce, a znovu se opřít o pevnou zem Hospodinova otcovského pohledu.

Postní doba pro nás nemá být jen nepříjemným trmácením se podivnou krajinou příkazů, zákazů a dalších a dalších omezení. Postní doba je cestou domů. Je to návrat do země, kde je Otcem a Hospodářem Bůh, kde nás vítá otevřená Synova náruč a kde hoří radostný a pokojný oheň Ducha svatého.

Neváhejme tedy, bratři a sestry, a vydejme se společně na tuto cestu, na cestu k objevení nové stability našeho života.

o. Jakub