Kázání o. Jakuba ze slavnosti sv. Josefa 19. 3. 2021

Sv. Josefa, Snoubence Panny Marie

2Sam 7,4-5a.12-14a.16; Žl 89,2-3.4-5.27+29; Mt 1,16.18-21.24a

Bratři a sestry,

svatému Josefovi sám Pán svěřil do ochrany to nejdražší, co má: svého jednorozeného Syna
a jeho matku Pannu Marii. Již více jak sto let je proto sv. Josef vzýván jako Ochránce katolické církve. A víme také, že náš papež František nás zvláště v letošním roce vyzývá, abychom
o Pěstounu Páně častěji rozjímali.

Cesta sv. Josefa je cesta tichého putování. Je to cesta, jíž se nevyhýbají četná nebezpečí, zklamání a nečekané komplikace, ale která je přesto cestou veliké důvěry v Boha a hluboké radosti.  Tento spravedlivý syn Izraele nás učí, že i zmatek, pronásledování a nejistota mohou být Bohem dopuštěny jako nástroje připravující konečné vítězství Pokoje.

Hledíme-li na příběh sv. Josefa, mohlo by se nám zdát, že je mnohokrát Bohem opuštěn, že ho Pán opakovaně nechává na holičkách: V Betlémě Bůh nezařídí důstojné místo pro narození vlastního Syna. Před krutostí Heroda musí Svatá rodina hledat útočiště v zemi otroctví. A obživa pro Spasitele a jeho matku rozhodně neprší sama z nebe, ale je plodem Josefovy tvrdé práce.
I když zřejmě mnoho z toho sv. Josef nechápe a trápí ho to, vše, co Bůh v jeho životě činí, přijímá a snáší s nadějí, s nadějí že přeci Bůh nemůže zradit toho, kdo je mu věrný.

Svatý otec ve svém listě o sv. Josefovi nazvaném Patris corde („otcovským srdcem“) připomíná, že zvláště v současné pandemii můžeme v Ježíšově pěstounovi nalézt přímluvce, pomocníka a průvodce těžkými časy.[1] Řadu let většina z nás žila v relativním poklidu a v relativním blahobytu. Své problémy jsme si většinou dokázali vyřešit sami a mohlo se zdát, že Boha našimi běžnými provozními záležitostmi není ani třeba moc obtěžovat. Břemeno pandemie nám však znovu připomíná, že jsme křehcí a omezení a probouzí v nás otázku: Jakou roli v tom všem hraje Bůh? – Nemohl by nám ale právě v této situaci být oporou právě Josefův příběh?

Snad bychom čekali jasný Boží zásah. A ono se nám nabízí jen provizorium betlémské stáje. Snad bychom čekali krátký a spravedlivý proces s pyšnými vládci. A oni Herodes a spol. sedí stále na svých trůnech a místo hmatatelné pomoci je před námi jen nejistota a  chaos. Víme však také, že ten, který k sobě vzal dítě a jeho matku, tím vším prošel bez úhony a nalezl pravý pokoj. Ano, musel snášet nepohodlí, musel se sám dost ohánět, ale ve spolupráci s Hospodinem obstál. Proč bychom i my nemohli kráčet jeho cestou? Proč by zrovna v našem případě měl Hospodin zrušit smlouvu, kterou s námi uzavřel? Proč by měla platit smlouva zpečetěná Kristovou krví?

o. Jakub

[1] Srov. Apoštolský list Svatého otce Františka Patris corde, 8. prosince 2020.