Kázání o. Jakuba ze slavnosti Zvěstování Páně 25. 3. 2021

Zvěstování Páně

Iz 7,10-14; Žl 40,7-8a.8b-9.10.11; Žid 10,4-10; Lk 1,26-38

 

„Kristus, když přicházel na svět, řekl: ‚Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo.
V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl záliby.
Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.‘“

Bratři a sestry,

(dnes) slavíme svátek Božího vtělení: Boží Syn se stal v lůně Panny Marie skutečným člověkem. Zároveň nepřestal být Bohem. (Dnes) hledíme na tělo jako na zvláštní prostor, kde se tajemně setkává Bůh a hmota.

Často jsme možná slýchali řeči o „hříšném těle“, o „skutcích těla“, o „životě podle těla“, který je
v rozporu s životem podle ducha. Možná máme stále kdesi v sobě hluboko zasunutou představu, že „hodná duše“ je uvězněná ve „zlém těle“ a že naším hlavním úkolem je starat se
o duši a dostat ji z těla pryč.

Je pravda, že tělo se po pádu prvních lidí stalo sídlem hříšných žádostivostí a zvrácených hnutí. Avšak tato slavnost nám ukazuje tělo úplně v jiném světle: Boží Syn přijímá tělo a s ním celé lidství jako nástroj k plnění Boží vůle. Tělo se stává veřejí spásy (srov. Tertulián).

Je to zvláštní, ale je to tak: Neviditelný, všemohoucí Bůh s mimořádnou něžností oslovuje prostou dívku z Nazareta a prosí ji, zda by nebyla ochotná dát Jeho jedinému Synu lidské tělo. Bůh se chce stát člověkem v přirozeném prostředí, v lůně matky. Sice bez přičinění muže – to aby si nikdo jiný na Jeho Syna nemohl dělat otcovské právo – ale v lůně ženy. Bůh něžně obtiskuje svoji lásku do lidské tělesnosti. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1,14a)

Ale pozor! Toto se nestalo pouze jako čestná výjimka. Bůh nám vtělením svého Syna spíše prozrazuje, jaký má s námi se všemi plán: Hospodin každého z nás s úctou prosí, abychom mu dovolili učinit z nás Jeho děti, které by v těle zjevovaly Jeho nekonečnou lásku. I skrze nás se Bůh chce stále znovu a znovu dotýkat svého stvoření.

Neváhejme tedy, bratři a sestry, a dovolme mu to. Dovolme Bohu, aby všechnu naši práci, ať už jíme, nebo pijeme, nebo cokoli děláme (srov. 1Kor 10,31) učinil místem, kde září Jeho krása. Tak jako Maria i my Bohu dovolme, aby se i naše tělo stalo branou, kterou do světa vstoupí nové stvoření.

o. Jakub