Zamyšlení o. Bohdana k výročí posvěcení kostela 25. 10. 2020

Jistě znáte Ladovy obrázky českých vesnic: vpředu chaloupky, za nimi návrší a na něm kostelíček. Slavíme v těchto dnech svátek posvěcení chrámu, narozeniny našeho kostela. Jak nejlépe jej oslavit?

Díkůvzdáním!
Poděkováním všem, kteří:
stavbu našeho kostela připravovali,
náš kostel postavili a posvětili,
všem, kteří po staletí naplňovali svými modlitbami, sloužili tu Nejsvětější Oběť a hlásali zde Slovo Boží,
milému Pánu Bohu, který dává lidem víru, naději a lásku,
Kristu, který vybudoval svoji Církev, aby přinášela lidem světlo jeho Evangelia a posvěcovala je jeho Tělem a Krví.

Kolik lidí zde v běhu věků našlo smysl a cíl svého pozemského putování?
Kolik lidí zde dosáhlo odpuštění vin a novou radost ze života?
Kolik lidí zde přijalo společenství s Kristem, posvěcení svých manželství a rodin,
smíření s Bohem i s lidmi
a získalo mír svým rozbolavěným srdcím i podnět k odevzdanosti do vůle Boží!
K těm všem patříme i my dnes. Snažme se tedy o to, abychom i my zde získávali z Božích darů a posvěcení, aby se z tohoto svatého místa šířila živá víra, radost, láska a touha po vzájemném porozumění a v tomto čase zejména živá touha a prosby k Bohu za sjednocení křesťanů, pokora a důvěra v Boží vedení v této době plné nejistoty a zmatků.

+

Začali jsme s Ladovými obrázky: s radostnou idylou lidí v obcích, jejichž život je osvětlen a posvěcován vědomím Boží přítomnosti. Bojíme se, že jde jen o idylu, která je příliš vzdálená našemu lidskému plahočení, našim starostem a bolestem? „Neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Bohu“ – říká nám svatý Augustin, který ve svém životě tento neklid bolestně prožíval, dokud nenašel v Bohu svoji hlubinu bezpečnosti. Žijeme v naší vlasti, kde – na rozdíl od některých jiných krajin – kříže v polích a kostely v městech a obcích nám ukazují cestu šťastného lidství a cíl našeho putování. Buďme Bohu vděčni za tento velký dar našemu národu, važme si jej a s pomocí Boží rozšiřujme jeho odkaz.

o. Bohdan