Zamyšlení o. Bohdana na neděli 21. 2. 2021

Podivný stánkař

Chodil jsem po tržišti (bylo to ještě před koronavirem) a obhlížel jsem stánky – všude plno zboží: melouny, zelenina, textil, košíky, párky, jitrnice, dokonce i kaktusy, zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Bloncám mezi stánky, chtěl bych uvidět ještě něco jiného. A hele! Tamhle je stánek úplně prázdný – zamířil jsem k němu. Za prázdným stolem usměvavý děda. „Vy tady jistě čekáte na zboží, copak budete prodávat? – „Na zboží nečekám, mám dost, co prodávat – vlastně rozdávat.“ – „Rozdávat? Vždyť nic nevyděláte.“ – „Mám všechno a o peníze nestojím,“ odpověděl mi se svým stálým úsměvem. – „Hm, to je divné a co pak vlastně rozdáváte? Vždyť na pultě nic nevidím?“ – „Rozdávám to nejlepší, na co pomyslíš: čistou hlavu, mír v srdci, radost ze života.“ – „To je pěkné, to bych bral: starosti hodit za hlavu, klidně spát a radovat se. Ale kde to máte? Schováváte to pod pultem?“ – „Vůbec ne. Ty ani nevíš, že sis to přinesl sám, s sebou.“ – „???“ – „No nedívej se tak vyjeveně. Nosíš to v sobě, jenže to máš zatlačené někde v pozadí, takže ani o tom nevíš. Vyházej přece ze sebe všechno špatné, co ti mír a radost v srdci dusí.“ – „Ale jak to udělat?“ – „Je na to metoda. Říká se jí půst.“ – „Postit se – to abych jedl jen chleba
a pil vodu jako v kriminále?“ – „No, někdy i takový půst je užitečný. Ale já mám na mysli jen to jednoduché: odříci si všechno špatné, čím jsi přesycený. Nemyslím totiž jídlo, ale zejména všechno to, co otravuje tvoji mysl: zbytečné starosti, zlé myšlenky a touhy. A také zbytečné zábavy, které ti berou čas a matou ti mysl. Když se trochu v klidu zamyslíš nad sebou samým, najdeš toho spoustu.“ „To mám žít jako v klášteře?“ – „Ale kdepak. I řeholníci musí zápasit sami se sebou. Znovu ti to opakuji: jde jen o to, zbavit se všeho, co otravuje tvou mysl a srdce.“ …… „Asi máte pravdu. Ale jak na to, jak začít? Vzít vidle a vyházet všechen hnůj ven?“ – „Ty vidle jsou – a velice užitečné. Říká se jim tradičně zpověď“ – „Zpověď?“ – „Ano, jde o smíření s Bohem. Myslím – a nejsem snad daleko od pravdy, že v základu současného odvratu lidí od Boha je neochota přiznat sobě a pak i vyznat svoje hříchy. Dnešní lidé nejsou zlí, ani tolik nevěřící, ale jen zbabělí. Nechce se jim žalovat samým na sebe.“  – „Tož takhle? Ale začal jste o postu a teď mluvíte o zpovědi?“ – „Ovšem, ano! Jsme jen hříšní lidé a to upřímné přiznání vin je základem našeho vztahu k Bohu i k lidem. Vzpomeň si na farizeje. Postili se dvakrát týdně, odváděli desátky, ale nebyli ochotni pokořit se před lidmi ani před Bohem. Skončili tedy odsouzením samotného Krista…“

Ten stánkař mi zamotal hlavou. Vždyť právě začíná půst. Jak nejlépe začít? – Pokáním. Pokání je otevřením cesty Božímu království. Nevěříte? – Zkuste. A uvidíte, jak dobrý je Hospodin.
(Ž 33/34/,9)

o. Bohdan