Zamyšlení o. Bohdana na neděli 27. 6. 2021

Radujte se!

Namítnete mi: „Proč? Jak se můžeme radovat, když nás trápí tolik věcí: nespravedlnosti ve společenském životě, politika, hloupost a zloba některých lidí atd, atd.“ Odpovím vám: „Můžeme si za to sami. Proč dovolíme zlým vzpomínkám, aby ovládaly naši mysl? – Znáte písničku
o stonožce, „co má práce s obouváním … na každou nožku má ponožku a v botě vložku; stačí jen bláta trošku a prošoupe rohožku.  Ta by mohla mít k zoufalství vlohy – jaké to musí být, když ji rozbolejí nohy?  Anebo písničku o mravenci, který se stále chechtá a vůbec si nedělá starosti, jestli ho někdy nepozře mravenečník. Pán Ježíš nám to říká také: Nedělejte si … starosti
o zítřek …každý den má dost vlastního trápení.“
(Mt 6,34)

Možná, že mi někdo namítne: „To nás vyzýváš k lehkomyslnosti?“. Odpovídám: „To ne, milý příteli. Ale udělej si sám statistiku z toho, kolika zbytečnými starostmi ses dnes obíral, vyhodnoť si to třeba v minutách. Jsou věci, které nemůžeš ovlivnit, kdyby ses staral sebevíc. K našemu „starání“ v této době přispívají sdělovací prostředky, které záměrně rozrušují naši mysl stále novými zprávami. Pro ně je to ovšem obchod, ale pro nás ztráta času a zbytečné jitření mysli. Někdy bych řekl, že se těmi rychle měnícími zprávami docela rádi bavíme.“

Příčina naší tolik potřebné radosti musí být zakotvena hlouběji než ve shonu všedního života – totiž v tom „ráji srdce,“ o němž psal Komenský. Ale ještě pozor! O jaké radosti vlastně mluvíme? Špatní lidé pociťují jakousi „takyradost“ – třeba z neprávem získaného majetky, ze zdařené pomluvy nebo dokonce i z vraždy. Jenže taková pseudoradost se v kritické chvíli obratem změní v tísnivé vyčítky svědomí. Ne tak! Pravá radost vychází pouze z čistého srdce, z ušlechtilých úmyslů, z poctivě odvedené práce.

Přečtěme si raději, jak je to o radosti v Bibli.“

Radujte se stále v Pánu, opakuji: radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starosti! Ale ve všem v modlitbě a prosbou oznamujte Bohu své prosby s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše myšlenky v Kristu Ježíši. (Flp 4,4-7)

Svatý Pavel shrnuje výstižně všechno, co jsem se pokoušel pracně vyložit v předcházejícím textu. Nedivme se, vždyť byl svatý – já ne!

Ještě je potřebné, abychom si řekli, že tomuto úryvku předchází Pavlova domluva dvěma rozhádaným křesťankám, aby se smířily. Inu, ani křesťané prvních generací to neměli sami se sebou a mezi sebou jednoduché.

Ale vraťme se k radosti. Ono to dá skutečně „fušku“ udržet svou mysl „nad věcí,“ když jsme zatěžkáni obavami o budoucnost a nevidíme žádné reálné východisko ze situace, kterou třeba budeme někdy prožívat. Vzpomeňme v takové chvíli na betlémský příběh: dva lidé bez prostředků, navíc s novorozeným dítkem – ti neměli tehdy žádnou reálnou naději. Kdo jim pomůže, když všichni lidé je odbyli a vládcem je zlý Herodes? Sám nebeský Otec je postavil do těžkých situací, aby nám ukázal, že naše naděje nemá vycházet z lidských úvah, ale z důvěry, že on je stále i s námi, jako byl se Svatou Rodinou, když prožívala těžké chvíle. A to by mělo být základem i radosti naší.

o. Bohdan