Zamyšlení o. Bohdana na neděli 30. 5. 2021

                Kdyby hloupost kvetla …

(dodatečné zamyšlení k svátku Ducha sv.)

                  … bylo by to docela zajímavé. Kdyby třeba vlahý májový vánek dal rozkvést na každém člověku takové množství květů, které by odpovídalo míře jeho pošetilosti. Nepochybujme o tom, že kvetoucí znamení by se objevilo na každém z nás – vždyť jsme jen lidé. A jsme-li upřímní, dokážeme si sami přiznat svoje nedostatky. Zajímavé by bylo ovšem to, jak kdo z nás by se svými květy zacházel. Někteří s úsměvem, jiní by se červenali. Někteří by ale ty kvítky na sobě začali zuřivě otrhávat: oni jsou přece moudří a jim to znamení hlouposti vůbec nenáleží! Zůstali by pak jako oškubaná slepice.

Chápeme, že jde o pokoru. Blahoslavení chudí v duchu (Mt 5, 2) -totiž ti, kteří si přiznávají svoji duchovní chudobu. Kdo si uvědomuje svoji chudobu, touží získat aspoň trochu bohatství. Kdo si uvědomuje vlastní hloupost, touží po moudrosti a otvírá si k ní cestu – dobře dělá. Ale co ten, kdo si myslí o sobě, že je dost moudrý (a svou nedostatečnost před lidmi zakrývá, jak jen může)? – Na to si jistě odpovíte sami.

Prožili jsme svátek Seslání Ducha svatého. Ten je dárcem pravé moudrosti. A nabízí ji těm – blahoslaveným, kteří mu v pokoře otvírají svá srdce, pyšné bohatce však propouští s prázdnou (Lk 1, 53)

Jako starý kantor vím, jak je těžké pro děti zvednout ruku, když se učitel zeptá: „Rozuměli jste tomu? Komu to není jasné?“ Zbavme se toho dětinského jednání. Moudrý Sokrates na sklonku svého života prohlásil: „Vím, že nic nevím!“ – chápal nedostatečnost svého poznání ve srovnání s dokonalostí v přírodě a celém světě. Proč tedy předstírat moudrost, kterou nemáme a ani mít nemůžeme? Jsme jen lidé, žáčci ve škole Života. Nebojme se zvednout ruku a prosit Boha o moudrost: tolik ji potřebujeme!

Přidávám povzbudivé doporučení z listu sv. Jakuba: Když někdo z vás je pozadu v moudrosti, ať prosí Boha a bude mu dána, protože Bůh dává všem štědře a nikoho neodbývá. (Jak 12, 5)

                  Tedy: prosit o moudrost. Kdy? – Stále! Ale zejména tehdy, když stojíme před nějakým vážným rozhodnutím nebo před závažným úkolem. Tatínek mi říkával: „S Bohem začni každé dílo, podaří se ti, až milo!“ Zní vám to příliš starosvětsky? Tak si to přeložte si to do současné češtiny, ale tu myšlenku neopouštějte.

                  Přijď Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky! (liturgie).

o. Bohdan